Kovalentní vazba
Sdílené elektronové páry
Kovalentní vazba je chemická vazba, která vzniká, když dva atomy sdílejí elektronový pár. Sdílené elektrony jsou přitahovány oběma jádry a drží atomy pohromadě v charakteristické vzdálenosti, které se říká délka vazby.
Zobrazit
Vzhled
Rezonance
Vodík: H–H. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.
Skutečná částice je rezonanční hybrid; jednotlivé struktury jsou jen způsob zápisu.
Idealizovaný model: úhly podle VSEPR a délky vazeb odhadnuté z kovalentních poloměrů.
Hlavní body
- Kovalentní vazby vznikají sdílením elektronových párů.
- Délka vazby je vzdálenost, ve které je přitahování a odpuzování v rovnováze.
- Sdílené elektrony mohou být sdíleny rovnoměrně i nerovnoměrně.
- Kovalentní a iontová vazba jsou konce plynulé škály.
Jak vzniká kovalentní vazba
Když se dva atomy vodíku přibližují, každý elektron začne být přitahován oběma jádry. Energie klesá, dokud nejsou jádra vzdálena asi 74 pm; při menší vzdálenosti převládne odpuzování jader.
Toto energetické minimum definuje vazbu. K opětovnému oddělení atomů je třeba 436 kJ/mol, což je energie vazby H–H.
Kovalentní vazby v Lewisových vzorcích
Každý sdílený pár se kreslí jako čárka. Atomy často sdílejí tolik elektronů, aby dosáhly konfigurace vzácného plynu: osmi valenčních elektronů u většiny atomů 2. periody a dvou u vodíku.
Voda má dvě vazby O–H a na kyslíku dva volné elektronové páry. Methan má čtyři vazby C–H a na uhlíku žádný volný pár.
Jednoduchá, dvojná a trojná vazba
Atomy mohou sdílet jeden, dva nebo tři páry. Molekula dusíku N≡N má trojnou vazbu, která je krátká (110 pm) a velmi pevná.
V pojmech teorie valenčních vazeb je jednoduchá vazba vazbou σ. Dvojná vazba přidává jednu vazbu π a trojná dvě.
Polární a nepolární kovalentní vazba
Jsou-li oba atomy stejné, jako v H₂ nebo Cl₂, jsou elektrony sdíleny rovnoměrně. Liší-li se elektronegativity, zdržují se elektrony více u elektronegativnějšího atomu a vzniká polární kovalentní vazba.
Mezi polární kovalentní a iontovou vazbou neexistuje ostrá hranice. Rozdíl elektronegativit tvoří plynulou škálu. V HCl se sdílený pár zdržuje více u chloru, takže chlor nese parciální záporný náboj (δ−) a vodík parciální kladný náboj (δ+).
Molekulové a kovalentní síťové látky
Většina kovalentních látek tvoří samostatné molekuly, například H₂O nebo CH₄, které k sobě poutají slabší mezimolekulové síly. Často mají nízké teploty tání.
V síťových (atomových) krystalech, jako je diamant nebo oxid křemičitý, prostupují kovalentní vazby celým krystalem. Tyto látky jsou tvrdé a mají velmi vysoké teploty tání.
K modelům
Modely zobrazují vazby jako tyčinky mezi středy atomů. Skutečné vazby jsou oblasti sdílené elektronové hustoty, ne tyče.
Kalotové zobrazení ukazuje, jak se elektronové obaly překrývají, a lépe vystihuje velikost molekuly.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi iontovou a kovalentní vazbou?
Kovalentní vazba spočívá ve sdílení elektronů mezi atomy; iontová vazba je elektrostatické přitahování opačně nabitých iontů. Mnoho skutečných vazeb leží někde mezi.
Vznikají kovalentní vazby jen mezi nekovy?
Většinou, ale ne výhradně. Některé sloučeniny kovů, například AlCl₃ v plynné fázi, mají výrazný kovalentní charakter.
Je dvojná vazba dvakrát pevnější než jednoduchá?
Ne. Vazba C=C je méně než dvakrát pevnější než vazba C–C.
Proč má kovalentní vazba určitou délku?
Když se dva atomy přibližují, přitahování mezi každým jádrem a sdílenými elektrony snižuje energii. Při velmi malých vzdálenostech prudce roste odpuzování jader. Délka vazby je vzdálenost s nejnižší energií, kde se tyto vlivy vyrovnávají.