MoleculeSensei
CZ

Mezimolekulové síly

Přitažlivé síly mezi molekulami

Mezimolekulové síly jsou přitažlivé interakce mezi samostatnými molekulami. Jsou mnohem slabší než kovalentní vazby uvnitř molekul, ale rozhodují o tom, zda je látka při dané teplotě plynná, kapalná nebo pevná, a jak dobře se rozpouští.

Aktualizováno čtení na 3–5 min3D model zdarma, bez registraceZdroje

Zobrazit

Vzhled

MoleculeSensei

Voda: vodíkové vazby. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.

Idealizovaný model: vazebné úhly podle teorie VSEPR a délky vazeb odhadnuté z kovalentních poloměrů.

Hlavní body

  • Při varu se molekuly od sebe oddělují, kovalentní vazby se neštěpí.
  • Londonovy disperzní síly působí mezi všemi molekulami.
  • Vodíková vazba je silná, směrově orientovaná dipólová interakce.
  • Větší molekuly mohou mít silnější disperzní síly než malé polární molekuly.

Mezimolekulové a vnitromolekulové síly

Kovalentní vazby drží pohromadě atomy uvnitř molekuly, mezimolekulové síly drží u sebe samostatné molekuly. Při varu vody se od sebe oddělují molekuly H₂O, vazby O–H se neštěpí na H₂ a O₂.

Typické kovalentní vazby mají energii několik set kJ/mol. Mezimolekulové přitažlivé síly mezi dvojicí molekul mají obvykle energii několik až několik desítek kJ/mol.

Londonovy disperzní síly

Elektrony se neustále pohybují, takže v každé molekule vzniká okamžitě nerovnoměrné rozložení náboje. Dočasný dipól v jedné molekule indukuje dipól v sousední molekule a obě se přitahují.

Disperzní síly rostou s počtem elektronů a se snadností, s jakou se dá elektronový obal deformovat (polarizovatelností). Proto je I₂ za laboratorní teploty pevná látka, zatímco F₂ je plyn.

Síly dipól–dipól

Polární molekuly mají trvalý dipól. Snaží se uspořádat tak, aby kladný konec jedné molekuly byl blízko záporného konce druhé, což k disperzním silám přidává další přitažlivost.

Příkladem je chlormethan a dimethylether. U molekul podobné velikosti mají polárnější látky obvykle vyšší teplotu varu.

Vodíková vazba

Je-li vodík vázán na N, O nebo F, může být silně přitahován k volnému elektronovému páru jiného atomu N, O nebo F. Tyto vodíkové vazby jsou nejsilnější běžné mezimolekulové síly mezi neutrálními molekulami.

Voda vře při 100 °C, tedy mnohem výš než podobně velký methan (−161,5 °C), díky rozsáhlé síti vodíkových vazeb.

Síly ion–dipól a rozpustnost

Když se iontová pevná látka rozpouští ve vodě, každý ion se obklopí molekulami vody, které jsou k němu natočené. Tyto přitažlivé síly ion–dipól pomáhají vyrovnat energii potřebnou k rozrušení krystalové mřížky.

Pravidlo „podobné se rozpouští v podobném“ vychází z mezimolekulových sil: látky se dobře rozpouštějí, když se jejich molekuly mohou navzájem přitahovat stejně silně jako samy k sobě.

Pozorné srovnávání sil

Svádí to seřadit síly striktně jako vodíková vazba > dipól–dipól > disperzní síly. U molekul velmi rozdílné velikosti však mohou převládat disperzní síly: HI vře výš než HCl, i když HCl je polárnější.

Chcete-li posoudit vliv polarity nebo vodíkových vazeb samostatně, porovnávejte látky podobné velikosti a tvaru.

Časté otázky

Která mezimolekulová síla působí mezi všemi molekulami?

Londonovy disperzní síly.

Štěpí se při varu kovalentní vazby?

Ne. Překonávají se přitažlivé síly mezi molekulami, samotné molekuly zůstávají nedotčené.

Proč má voda vysokou teplotu varu?

Každá molekula vody může tvořit několik vodíkových vazeb, jejichž překonání vyžaduje energii navíc.

Proč vře HI výš než HCl?

HI má mnohem více elektronů a je polarizovatelnější, takže jeho Londonovy disperzní síly jsou mnohem silnější. To převáží větší dipól HCl a HI vře asi při −35 °C, zatímco HCl při −85 °C.