MoleculeSensei
CZ

SN1 a SN2

Monomolekulární a bimolekulární substituce

SN2 je jednokroková substituce, při níž nukleofil atakuje současně s odstupem odstupující skupiny a dochází k inverzi konfigurace. SN1 je dvoukroková substituce přes karbokation, kterou zvýhodňují terciární substráty, slabé nukleofily a polární protická rozpouštědla.

Aktualizováno čtení na 3–5 min3D model zdarma, bez registraceZdroje

Zobrazit

Vzhled

MoleculeSensei

Brommethan: SN2. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.

3D konformer z databáze PubChem (CID 6323), vypočtený tvar s nízkou energií; flexibilní molekuly zaujímají mnoho konformací.

Hlavní body

  • SN2 je synchronní; SN1 má karbokationtový meziprodukt.
  • Sterické bránění blokuje SN2; stabilita karbokationtu umožňuje SN1.
  • Silné nukleofily a polární aprotická rozpouštědla zvýhodňují SN2.
  • Sekundární substráty mohou reagovat oběma cestami podle podmínek.

Dva mechanismy

Při SN2 (nukleofilní bimolekulární substituce) atakuje nukleofil uhlík ze strany odvrácené od odstupující skupiny. Vznik i zánik vazby probíhají současně v jediném kroku přes pětivazný tranzitní stav.

Při SN1 (monomolekulární) nejprve odstoupí odstupující skupina a vznikne planární karbokation. Nukleofil se k němu pak naváže v rychlém druhém kroku.

Rychlostní rovnice

Protože v tranzitním stavu SN2 jsou substrát i nukleofil, je rychlost k[RX][Nu]. Zdvojnásobení koncentrace nukleofilu rychlost zdvojnásobí.

U SN1 se pomalé ionizace účastní jen substrát, takže rychlost je k[RX]. Změna koncentrace nukleofilu rychlost nemění.

Struktura substrátu

SN2 je nejrychlejší u methylových a primárních substrátů a velmi pomalá u terciárních, protože objemné skupiny brání ataku zezadu. Brommethan reaguje snadno, terc-butylchlorid mechanismem SN2 prakticky nereaguje.

SN1 závisí na stabilitě karbokationtu, a proto zvýhodňuje terciární, allylové a benzylové substráty. Methylové a primární substráty reagují mechanismem SN1 téměř nikdy.

Stereochemie

Atak zezadu činí SN2 stereospecifickou: na stereocentru dochází k inverzi konfigurace, podobně jako když vítr obrátí deštník naruby.

Planární karbokation při SN1 může být atakován z obou stran, takže stereocentrum se z velké části racemizuje. Experimentálně bývá běžný mírný přebytek inverze, protože odcházející skupina na okamžik stíní jednu stranu.

Nukleofil a rozpouštědlo

Silné, záporně nabité nukleofily jako I⁻, CN⁻ nebo HS⁻ zvýhodňují SN2. Pomáhají polární aprotická rozpouštědla jako DMSO, DMF nebo aceton, protože nukleofil solvatují jen slabě a ten zůstává reaktivní.

Slabé neutrální nukleofily jako voda nebo alkoholy, často zároveň v roli rozpouštědla, zvýhodňují SN1. Polární protická rozpouštědla stabilizují karbokation i odstupující skupinu při jejich oddělování.

Sekundární substráty a konkurenční reakce

Sekundární substráty jako 2-brombutan mohou reagovat oběma cestami, takže rozhodují podmínky. Jsou také náchylné k eliminaci, pokud je nukleofil silnou zásadou.

Reakce SN1 mohou dávat přesmyknuté produkty hydridovými nebo alkylovými posuny. Skutečné reakce často vedou ke směsím, takže tyto trendy popisují tendence, ne pravidla.

Časté otázky

Jak rozlišit SN1 od SN2?

Podívejte se na substrát, nukleofil a rozpouštědlo: terciární substráty se slabými nukleofily v protických rozpouštědlech ukazují na SN1; stericky nebráněné substráty se silnými nukleofily v aprotických rozpouštědlech na SN2.

Proč SN2 způsobuje inverzi?

Nukleofil atakuje ze strany odvrácené od odstupující skupiny, takže se zbylé tři skupiny „překlopí“.

Podléhají terciární halogenidy SN2?

Prakticky ne. Sterické bránění znemožňuje atak zezadu.

Proč polární aprotická rozpouštědla urychlují SN2?

Polární aprotická rozpouštědla jako DMSO a DMF rozpouštějí iontové nukleofily, ale nemohou tvořit vodíkové vazby s anionty. Nukleofil má volný solvatační obal a zůstává velmi reaktivní, kdežto protické rozpouštědlo ho obklopí vodíkovými vazbami a jeho atak zpomalí.