Nukleofily a elektrofily
Elektronově bohaté se setkává s elektronově chudým
Nukleofil je částice bohatá na elektrony, která poskytuje elektronový pár k vytvoření nové vazby. Elektrofil je částice chudá na elektrony, která tento pár přijímá. Většina polárních organických reakcí je útokem nukleofilu na elektrofil.
Zobrazit
Vzhled
Rezonance
Hydroxid: nukleofil. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.
Skutečná částice je rezonanční hybrid; jednotlivé struktury jsou jen způsob zápisu.
Idealizovaný model: vazebné úhly podle teorie VSEPR a délky vazeb odhadnuté z kovalentních poloměrů.
Hlavní body
- Nukleofily jsou bohaté na elektrony, elektrofily chudé na elektrony.
- Zahnuté šipky vedou od nukleofilu k elektrofilu.
- Nukleofilita se týká rychlosti, bazicita rovnováhy.
- Rozpouštědlo může změnit pořadí síly nukleofilů.
Definice
Nukleofil znamená „milující jádro“: částice vyhledává kladné centrum. Elektrofil znamená „milující elektrony“: částice vyhledává elektrony.
Každý nukleofil je Lewisova báze a každý elektrofil Lewisova kyselina. Pojmy nukleofil a elektrofil se používají, když jde o to, jak rychle vznikají vazby, zejména k uhlíku.
Jak poznat nukleofil
Hledejte volné elektronové páry, záporné náboje nebo vazby π. Běžnými nukleofily jsou hydroxidový, kyanidový a halogenidové ionty, voda, amoniak, aminy, alkeny a enoláty.
Záporně nabité částice jsou obvykle silnější nukleofily než jejich neutrální protějšky: OH⁻ je silnější než H₂O a NH₂⁻ silnější než NH₃. V rámci periody nukleofilita obecně sleduje bazicitu: NH₂⁻ je nukleofilnější než OH⁻ a ten je nukleofilnější než F⁻.
Jak poznat elektrofil
Hledejte uhlík s částečným kladným nábojem, kladným nábojem nebo prázdným orbitalem. Karbonylový uhlík ve formaldehydu, uhlík vázaný na brom v brommethanu i uhlík karbokationtu jsou elektrofilní.
Jako elektrofily působí také H⁺, BF₃, AlCl₃ a Br₂ (který se v blízkosti vazby π polarizuje).
Nukleofilita a bazicita
Bazicita vyjadřuje, jak silně částice váže proton v rovnováze (termodynamická vlastnost). Nukleofilita vyjadřuje, jak rychle částice atakuje elektrofil, obvykle uhlík (kinetická vlastnost).
Obě vlastnosti se často shodují, ale mohou se i rozcházet. terc-Butoxid je silná báze, ale slabý nukleofil, protože je objemný; jodid je slabá báze, ale dobrý nukleofil.
Vliv rozpouštědla
V protických rozpouštědlech, jako je voda nebo methanol, jsou malé anionty jako F⁻ silně solvatovány vodíkovými vazbami, takže nukleofilita roste směrem dolů ve skupině: I⁻ > Br⁻ > Cl⁻ > F⁻.
V polárních aprotických rozpouštědlech, jako je DMSO, jsou anionty solvatovány méně a pořadí se přibližuje bazicitě, takže F⁻ je mnohem reaktivnější.
Jedna molekula, dvě role
Mnoho molekul obsahuje nukleofilní i elektrofilní místa. Ve formaldehydu jsou volné elektronové páry kyslíku nukleofilní a karbonylový uhlík je elektrofilní.
Voda může být nukleofilem prostřednictvím kyslíku i zdrojem elektrofilního protonu. Role závisí na reakčním partnerovi.
Časté otázky
Jak rozlišit nukleofil a elektrofil?
Nukleofil má elektrony k dispozici (volný pár, vazbu π, záporný náboj), elektrofil má atom chudý na elektrony nebo prázdný orbital.
Je silná báze vždy silný nukleofil?
Ne. Objemné silné báze, například terc-butoxid, jsou slabé nukleofily.
Je voda nukleofil?
Ano, slabý. Volné elektronové páry jejího kyslíku mohou atakovat elektrofily, například karbokationty.
Proč je karbonylový uhlík elektrofilní?
Kyslík je elektronegativnější než uhlík, takže vazba C=O je polarizovaná ke kyslíku a uhlík nese částečný kladný náboj. Prázdný orbital π* je navíc největší na uhlíku, takže nukleofily mají kam elektrony poskytnout.