MoleculeSensei
CZ

Nukleofily a elektrofily

Elektronově bohaté se setkává s elektronově chudým

Nukleofil je částice bohatá na elektrony, která poskytuje elektronový pár k vytvoření nové vazby. Elektrofil je částice chudá na elektrony, která tento pár přijímá. Většina polárních organických reakcí je útokem nukleofilu na elektrofil.

Aktualizováno čtení na 3–5 min3D model zdarma, bez registraceZdroje

Zobrazit

Vzhled

MoleculeSensei

Hydroxid: nukleofil. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.

Idealizovaný model: vazebné úhly podle teorie VSEPR a délky vazeb odhadnuté z kovalentních poloměrů.

Hlavní body

  • Nukleofily jsou bohaté na elektrony, elektrofily chudé na elektrony.
  • Zahnuté šipky vedou od nukleofilu k elektrofilu.
  • Nukleofilita se týká rychlosti, bazicita rovnováhy.
  • Rozpouštědlo může změnit pořadí síly nukleofilů.

Definice

Nukleofil znamená „milující jádro“: částice vyhledává kladné centrum. Elektrofil znamená „milující elektrony“: částice vyhledává elektrony.

Každý nukleofil je Lewisova báze a každý elektrofil Lewisova kyselina. Pojmy nukleofil a elektrofil se používají, když jde o to, jak rychle vznikají vazby, zejména k uhlíku.

Jak poznat nukleofil

Hledejte volné elektronové páry, záporné náboje nebo vazby π. Běžnými nukleofily jsou hydroxidový, kyanidový a halogenidové ionty, voda, amoniak, aminy, alkeny a enoláty.

Záporně nabité částice jsou obvykle silnější nukleofily než jejich neutrální protějšky: OH⁻ je silnější než H₂O a NH₂⁻ silnější než NH₃. V rámci periody nukleofilita obecně sleduje bazicitu: NH₂⁻ je nukleofilnější než OH⁻ a ten je nukleofilnější než F⁻.

Jak poznat elektrofil

Hledejte uhlík s částečným kladným nábojem, kladným nábojem nebo prázdným orbitalem. Karbonylový uhlík ve formaldehydu, uhlík vázaný na brom v brommethanu i uhlík karbokationtu jsou elektrofilní.

Jako elektrofily působí také H⁺, BF₃, AlCl₃ a Br₂ (který se v blízkosti vazby π polarizuje).

Nukleofilita a bazicita

Bazicita vyjadřuje, jak silně částice váže proton v rovnováze (termodynamická vlastnost). Nukleofilita vyjadřuje, jak rychle částice atakuje elektrofil, obvykle uhlík (kinetická vlastnost).

Obě vlastnosti se často shodují, ale mohou se i rozcházet. terc-Butoxid je silná báze, ale slabý nukleofil, protože je objemný; jodid je slabá báze, ale dobrý nukleofil.

Vliv rozpouštědla

V protických rozpouštědlech, jako je voda nebo methanol, jsou malé anionty jako F⁻ silně solvatovány vodíkovými vazbami, takže nukleofilita roste směrem dolů ve skupině: I⁻ > Br⁻ > Cl⁻ > F⁻.

V polárních aprotických rozpouštědlech, jako je DMSO, jsou anionty solvatovány méně a pořadí se přibližuje bazicitě, takže F⁻ je mnohem reaktivnější.

Jedna molekula, dvě role

Mnoho molekul obsahuje nukleofilní i elektrofilní místa. Ve formaldehydu jsou volné elektronové páry kyslíku nukleofilní a karbonylový uhlík je elektrofilní.

Voda může být nukleofilem prostřednictvím kyslíku i zdrojem elektrofilního protonu. Role závisí na reakčním partnerovi.

Časté otázky

Jak rozlišit nukleofil a elektrofil?

Nukleofil má elektrony k dispozici (volný pár, vazbu π, záporný náboj), elektrofil má atom chudý na elektrony nebo prázdný orbital.

Je silná báze vždy silný nukleofil?

Ne. Objemné silné báze, například terc-butoxid, jsou slabé nukleofily.

Je voda nukleofil?

Ano, slabý. Volné elektronové páry jejího kyslíku mohou atakovat elektrofily, například karbokationty.

Proč je karbonylový uhlík elektrofilní?

Kyslík je elektronegativnější než uhlík, takže vazba C=O je polarizovaná ke kyslíku a uhlík nese částečný kladný náboj. Prázdný orbital π* je navíc největší na uhlíku, takže nukleofily mají kam elektrony poskytnout.