Vodíková vazba
Interakce X–H···Y
Vodíková vazba je přitahování mezi atomem vodíku vázaným na silně elektronegativní atom (obvykle N, O nebo F) a volným elektronovým párem jiného elektronegativního atomu. Je silnější než většina ostatních mezimolekulových sil, ale mnohem slabší než kovalentní vazba.
Zobrazit
Vzhled
Rezonance
Voda. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.
Skutečná částice je rezonanční hybrid; jednotlivé struktury jsou jen způsob zápisu.
Idealizovaný model: úhly podle VSEPR a délky vazeb odhadnuté z kovalentních poloměrů.
Hlavní body
- Vodíková vazba potřebuje donor X–H a akceptor s volným párem.
- Je to mezimolekulové (nebo vnitromolekulové) přitahování, ne samotná vazba O–H.
- Vodíkové vazby zvyšují teploty varu a utvářejí biomolekuly.
- Jsou směrové a nejsilnější, když jsou téměř lineární.
Co je vodíková vazba
Ve vazbě O–H, N–H nebo F–H nese vodík výrazný parciální kladný náboj a je velmi malý. Může se tak těsně přiblížit k volnému páru blízkého atomu N, O nebo F a vzniká silné, směrové přitahování.
Interakce se zapisuje X–H···Y. Častou chybou je označovat kovalentní vazbu O–H uvnitř jedné molekuly vody za vodíkovou vazbu; vodíková vazba je tečkovaný kontakt mezi molekulami.
Voda a její vysoká teplota varu
Každá molekula vody může dvě vodíkové vazby poskytnout a dvě přijmout. Díky této rozsáhlé síti vře voda při 100 °C, zatímco H₂S, těžší molekula bez silných vodíkových vazeb, vře asi při −60 °C.
Také HF a NH₃ mají neobvykle vysoké teploty varu ve srovnání s hydridy těžších prvků ve svých skupinách.
Led má menší hustotu než kapalná voda
V ledu je každá molekula vody spojena vodíkovými vazbami se čtyřmi sousedy v otevřené šestiúhelníkové síti. Tato struktura obsahuje více prázdného prostoru než kapalná voda, a proto led plave.
Při tání se část vodíkových vazeb přeruší a molekuly se uspořádají těsněji, takže hustota kapaliny roste až do asi 4 °C.
Vodíkové vazby v biologii
V DNA se adenin páruje s thyminem dvěma vodíkovými vazbami a guanin s cytosinem třemi. Díky těmto specifickým párům mohou vlákna nést a kopírovat genetickou informaci.
V bílkovinách stabilizují α-šroubovice a β-skládané listy vodíkové vazby mezi skupinami N–H a C=O hlavního řetězce.
Jak silná je vodíková vazba?
Typické vodíkové vazby mají asi 5–30 kJ/mol, zatímco kovalentní vazba O–H ve vodě zhruba 460 kJ/mol. Některé neobvyklé, například v iontu FHF⁻, jsou mnohem silnější.
Současná definice IUPAC je širší než pravidlo N, O, F a zahrnuje i slabší interakce, například některé kontakty C–H···O. Úvodní kurzy se obvykle soustředí na silné případy s N, O a F.
Vodíkové vazby na modelech
Model ledu ukazuje každý kyslík tetraedricky obklopený čtyřmi dalšími, se kterými je spojen vodíkovými vazbami. Porovnejte ho se samostatnými molekulami vody, HF a amoniaku a najděte donorové vodíky a akceptorové atomy.
Vodíkové vazby v kapalinách se neustále rozpadají a znovu vznikají v řádu pikosekund. Statický model ukazuje jediný snímek uspořádaného krystalu.
Časté otázky
Které atomy se účastní vodíkové vazby?
Obvykle vodík vázaný na N, O nebo F jako donor a volný pár na N, O nebo F jako akceptor.
Je vodíková vazba kovalentní vazba?
Ne. Je to hlavně elektrostatické přitahování s jistým částečně kovalentním charakterem a je mnohem slabší než kovalentní vazba.
Může methan tvořit vodíkové vazby?
Ne. Jeho vazby C–H nejsou dost polární a uhlík nemá volné páry.
Proč se ethanol rozpouští ve vodě a ethan ne?
Skupina O–H ethanolu může s molekulami vody tvořit vodíkové vazby jako donor i akceptor. Ethan nemá polární skupiny a vodíkové vazby tvořit nemůže, takže jeho smísení s vodou by vodíkové vazby vody přerušilo, aniž by je něco nahradilo.