Dihydrogenfosforečnanový anion
H₂PO₄⁻
Dihydrogenfosforečnanový anion (H₂PO₄⁻) má 32 valenčních elektronů. Teorie VSEPR použitá na každý centrální atom dává tyto lokální geometrie: lomená, tetraedrická.
Zobrazit
Vzhled
Rezonance
Dihydrogenfosforečnanový anion. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.
Skutečná částice je rezonanční hybrid; jednotlivé struktury jsou jen způsob zápisu.
Idealizovaný model rezonančního hybridu: úhly podle VSEPR a délky vazeb odhadnuté z kovalentních poloměrů.
Hlavní body
- H₂PO₄⁻ má 32 valenčních elektronů, včetně elektronů navíc odpovídajících náboji −1.
- Teorie VSEPR se uplatňuje na každý centrální atom zvlášť.
- Jeden delokalizovaný hybrid popisují dvě ekvivalentní rezonanční struktury.
- Náboj −1 patří iontu jako celku.
Jak nakreslit Lewisův vzorec H₂PO₄⁻
Nejprve sečtěte valenční elektrony: 4 × 6 (O) + 5 (P) + 2 × 1 (H) + 1 (náboj) = 32. Záporný náboj přidává 1 elektron. Kostru tvoří atomy P (fosfor), přičemž 3 atomy mají dvě nebo více vazeb; atomy vodíku a halogenů leží na koncích, protože každý z nich tvoří jen jednu vazbu.
Hotový vzorec má 6 vazeb (z toho 1 dvojnou vazbu), které obsahují 14 elektronů, a navíc 9 volných elektronových párů (18 elektronů). Kontrola: 14 + 18 = 32. Atom P má nakonec kolem sebe 10 elektronů. Atomy prvků 3. a dalších period se takto často kreslí s více než oktetem. Celý vzorec uzavřete do hranatých závorek a vně závorek napište náboj „−“.
Formální náboje v H₂PO₄⁻
Formální náboj = počet valenčních elektronů − počet nevazebných elektronů − polovina počtu vazebných elektronů. Každý atom O (4 vazebné elektrony): 6 − 4 − 4/2 = 0; P (10 vazebných elektronů): 5 − 0 − 10/2 = 0; O (2 vazebné elektrony): 6 − 6 − 2/2 = −1.
Součet formálních nábojů je −1, což odpovídá celkovému náboji iontu. Formální náboj je jen pomůcka pro počítání elektronů; neukazuje, kde se skutečně nachází naměřená elektronová hustota. Zápis splňující oktetové pravidlo nahrazuje dvojnou vazbu ke kyslíku jednoduchou vazbou; atom P pak má formální náboj +1 a atomy kyslíku −1. V učebnicích se objevují oba zápisy; moderní analýzy vazby popisují tyto vazby jako silně polární jednoduché vazby zesílené elektrostatickou přitažlivostí, s malým podílem d orbitalů.
Rezonance v H₂PO₄⁻
Násobnou vazbu lze nakreslit ke kterémukoli ze dvou atomů O (kyslík) vázaných na atom P (fosfor), a proto existují dvě ekvivalentní rezonanční struktury. Porovnat je můžete pomocí přepínače rezonančních struktur v prohlížeči modelu.
Skutečný ion je rezonanční hybrid, ne útvar, který přeskakuje mezi jednotlivými zápisy. Obě vazby P–O jsou totožné, s průměrným řádem vazby přibližně 1½, a náboj se rozděluje mezi ekvivalentní atomy.
Tvar iontu H₂PO₄⁻ a vazebné úhly
H₂PO₄⁻ má více než jeden centrální atom, a proto se teorie VSEPR uplatňuje na každý z nich zvlášť: O (2 vazby, 2 volné elektronové páry): lomená; P: tetraedrická.
Pro celý ion neexistuje jediný název tvaru. Celkový tvar mění také rotace kolem jednoduchých vazeb; model ukazuje jedno nízkoenergetické uspořádání.
Hybridizace atomu P v H₂PO₄⁻
4 elektronové domény na atomu P odpovídají v jazyce teorie valenčních vazeb hybridizaci sp³: jeden hybridní orbital pro každou vazebnou doménu nebo volný elektronový pár. Vazby π ve dvojných a trojných vazbách využívají zbylé nehybridizované orbitaly p.
Hybridizace tvar popisuje, ale nezpůsobuje. Teorie VSEPR nejprve předpoví geometrii a hybridizace se volí tak, aby jí odpovídala.
Náboj iontu H₂PO₄⁻
Dihydrogenfosforečnanový anion nese celkový náboj −1. Rezonance tento náboj rozděluje mezi ekvivalentní atomy.
U iontů se otázka „polární, nebo nepolární?“ obvykle neklade stejně jako u molekul: o tom, jak ion interaguje s vodou a s protionty v solích, rozhoduje především jeho celkový náboj.
Co je dihydrogenfosforečnanový anion?
Vzniká odštěpením jednoho protonu z kyseliny fosforečné. Spolu s hydrogenfosforečnanem tvoří důležitý biologický pufr.
Molární hmotnost je 96,99 g/mol. 3D model ukazuje izolovaný ion bez protiontů a rozpouštědla; používá idealizované úhly a délky vazeb odvozené z kovalentních poloměrů.
Časté otázky
Kolik valenčních elektronů má H₂PO₄⁻?
32. 4 × 6 (O) + 5 (P) + 2 × 1 (H) + 1 (náboj) = 32.
Jaký tvar má H₂PO₄⁻?
Každý centrální atom má vlastní geometrii; geometrie kolem atomu P (fosfor) je tetraedrická. Elektronová geometrie je tetraedrická (AX₄).
Kolik volných elektronových párů má centrální atom v H₂PO₄⁻?
Atom P (fosfor) nemá žádný volný elektronový pár; na okolních atomech je 9 dalších volných elektronových párů, celkem tedy 9 volných elektronových párů.
Jaká je hybridizace atomu P v H₂PO₄⁻?
sp³, protože atom P má 4 elektronové domény.