Ozonidový anion
O₃⁻
Ozonidový anion (O₃⁻) má 19 valenčních elektronů. Centrální atom O (kyslík) má 2 vazebné domény a 2 volné elektronové páry, takže teorie VSEPR předpovídá, že částice je lomená (elektronová geometrie je tetraedrická).
Zobrazit
Vzhled
Rezonance
Ozonidový anion. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.
Skutečná částice je rezonanční hybrid; jednotlivé struktury jsou jen způsob zápisu.
Idealizovaný model: úhly podle VSEPR a délky vazeb odhadnuté z kovalentních poloměrů.
Hlavní body
- O₃⁻ má 19 valenčních elektronů, včetně elektronů navíc odpovídajících náboji −1.
- Atom O je typu AX₂E₂: elektronová geometrie je tetraedrická, částice je lomená.
- Formální náboje: O −1.
- Náboj −1 patří iontu jako celku.
Jak nakreslit Lewisův vzorec O₃⁻
Nejprve sečtěte valenční elektrony: 3 × 6 (O) + 1 (náboj) = 19. Záporný náboj přidává 1 elektron. Atom O (kyslík) umístěte doprostřed, protože dokáže vytvořit nejvíce vazeb. Na centrální atom se vážou 2 koncové atomy: O (kyslík).
Hotový vzorec má 2 vazby, které obsahují 4 elektrony, a navíc 7 volných elektronových párů (14 elektronů) a 1 nepárový elektron. Kontrola: 4 + 14 + 1 = 19. Protože je celkový počet lichý, jeden elektron zůstává nepárový: ozonidový anion je radikál. Celý vzorec uzavřete do hranatých závorek a vně závorek napište náboj „−“.
Formální náboje v O₃⁻
Formální náboj = počet valenčních elektronů − počet nevazebných elektronů − polovina počtu vazebných elektronů. O (2 vazebné elektrony): 6 − 6 − 2/2 = −1; O (4 vazebné elektrony): 6 − 4 − 4/2 = 0; O (2 vazebné elektrony): 6 − 5 − 2/2 = 0.
Součet formálních nábojů je −1, což odpovídá celkovému náboji iontu. Formální náboj je jen pomůcka pro počítání elektronů; neukazuje, kde se skutečně nachází naměřená elektronová hustota.
Tvar iontu O₃⁻ a vazebné úhly
Atom O (kyslík) má 4 elektronové domény: 2 vazebné domény a 2 volné elektronové páry (AX₂E₂). Domény se rozmístí co nejdále od sebe, takže elektronová geometrie je tetraedrická, ale tvar se určuje jen podle poloh atomů: částice je lomená.
Volné elektronové páry se odpuzují silněji než vazebné páry, takže vazebný úhel O–O–O je menší než ideální hodnota 109,5°.
Hybridizace atomu O v O₃⁻
4 elektronové domény na atomu O odpovídají v jazyce teorie valenčních vazeb hybridizaci sp³: jeden hybridní orbital pro každou vazebnou doménu nebo volný elektronový pár.
Hybridizace tvar popisuje, ale nezpůsobuje. Teorie VSEPR nejprve předpoví geometrii a hybridizace se volí tak, aby jí odpovídala.
Náboj iontu O₃⁻
Ozonidový anion nese celkový náboj −1. V Lewisově vzorci leží formální náboj na atomu O (kyslík).
U iontů se otázka „polární, nebo nepolární?“ obvykle neklade stejně jako u molekul: o tom, jak ion interaguje s vodou a s protionty v solích, rozhoduje především jeho celkový náboj.
Co je ozonidový anion?
Radikálový anion, který se vyskytuje v solích, jako je ozonid draselný. Tyto soli jsou načervenalé a nestálé.
Molární hmotnost je 48,00 g/mol. 3D model ukazuje izolovaný ion bez protiontů a rozpouštědla; používá idealizované úhly a délky vazeb odvozené z kovalentních poloměrů.
Časté otázky
Kolik valenčních elektronů má O₃⁻?
19. 3 × 6 (O) + 1 (náboj) = 19.
Jaký tvar má O₃⁻?
Částice je lomená. Elektronová geometrie je tetraedrická (AX₂E₂).
Kolik volných elektronových párů má centrální atom v O₃⁻?
Atom O (kyslík) má 2 volné elektronové páry; na okolních atomech je 5 dalších volných elektronových párů, celkem tedy 7 volných elektronových párů.
Jaká je hybridizace atomu O v O₃⁻?
sp³, protože atom O má 4 elektronové domény.