Trijodidový anion
I₃⁻
Trijodidový anion (I₃⁻) má 22 valenčních elektronů. Centrální atom I (jod) má 2 vazebné domény a 3 volné elektronové páry, takže teorie VSEPR předpovídá, že částice je lineární (elektronová geometrie je trigonálně bipyramidální).
Zobrazit
Vzhled
Rezonance
Trijodidový anion. Táhnutím otáčejte; klikněte na model a přibližujte kolečkem nebo tlačítky + a −; kliknutím na atom ho zobrazíte.
Skutečná částice je rezonanční hybrid; jednotlivé struktury jsou jen způsob zápisu.
Idealizovaný model: úhly podle VSEPR a délky vazeb odhadnuté z kovalentních poloměrů.
Hlavní body
- I₃⁻ má 22 valenčních elektronů, včetně elektronů navíc odpovídajících náboji −1.
- Atom I je typu AX₂E₃: elektronová geometrie je trigonálně bipyramidální, částice je lineární.
- Formální náboje: I −1.
- Náboj −1 patří iontu jako celku.
Jak nakreslit Lewisův vzorec I₃⁻
Nejprve sečtěte valenční elektrony: 3 × 7 (I) + 1 (náboj) = 22. Záporný náboj přidává 1 elektron. Atom I (jod) umístěte doprostřed, protože dokáže vytvořit nejvíce vazeb. Na centrální atom se vážou 2 koncové atomy: I (jod).
Hotový vzorec má 2 vazby, které obsahují 4 elektrony, a navíc 9 volných elektronových párů (18 elektronů). Kontrola: 4 + 18 = 22. Atom I má nakonec kolem sebe 10 elektronů. Atomy prvků 3. a dalších period se takto často kreslí s více než oktetem. Celý vzorec uzavřete do hranatých závorek a vně závorek napište náboj „−“.
Formální náboje v I₃⁻
Formální náboj = počet valenčních elektronů − počet nevazebných elektronů − polovina počtu vazebných elektronů. Každý atom I (2 vazebné elektrony): 7 − 6 − 2/2 = 0; I (4 vazebné elektrony): 7 − 6 − 4/2 = −1.
Součet formálních nábojů je −1, což odpovídá celkovému náboji iontu. Formální náboj je jen pomůcka pro počítání elektronů; neukazuje, kde se skutečně nachází naměřená elektronová hustota.
Tvar iontu I₃⁻ a vazebné úhly
Atom I (jod) má 5 elektronových domén: 2 vazebné domény a 3 volné elektronové páry (AX₂E₃). Domény se rozmístí co nejdále od sebe, takže elektronová geometrie je trigonálně bipyramidální, ale tvar se určuje jen podle poloh atomů: částice je lineární.
Při trigonálně bipyramidální elektronové geometrii zaujímají volné elektronové páry polohy, kde je odpuzování pod úhlem 90° nejméně (ekvatoriální polohy). Zbývající vazebné úhly se blíží ideálním hodnotám 90° a 120°, volné páry je ale obvykle mírně stlačují.
Hybridizace atomu I v I₃⁻
5 elektronových domén na atomu I odpovídá v jazyce teorie valenčních vazeb hybridizaci sp³d: jeden hybridní orbital pro každou vazebnou doménu nebo volný elektronový pár.
U částic s rozšířeným oktetem je označení sp³d jen pohodlný způsob, jak popsat tvar. Moderní výpočty ukazují jen malý podíl d orbitalů; strukturu lépe vysvětlují třístředové vazby a polární vazby.
Náboj iontu I₃⁻
Trijodidový anion nese celkový náboj −1. V Lewisově vzorci leží formální náboj na atomu I (jod).
U iontů se otázka „polární, nebo nepolární?“ obvykle neklade stejně jako u molekul: o tom, jak ion interaguje s vodou a s protionty v solích, rozhoduje především jeho celkový náboj.
Co je trijodidový anion?
Vzniká rozpouštěním jodu v roztoku jodidu, například v Lugolově roztoku. Řetězce jodu a trijodidu uvnitř škrobu způsobují modročerné zbarvení při škrobové zkoušce.
Molární hmotnost je 380,70 g/mol. 3D model ukazuje izolovaný ion bez protiontů a rozpouštědla; používá idealizované úhly a délky vazeb odvozené z kovalentních poloměrů.
Časté otázky
Kolik valenčních elektronů má I₃⁻?
22. 3 × 7 (I) + 1 (náboj) = 22.
Jaký tvar má I₃⁻?
Částice je lineární. Elektronová geometrie je trigonálně bipyramidální (AX₂E₃).
Kolik volných elektronových párů má centrální atom v I₃⁻?
Atom I (jod) má 3 volné elektronové páry; na okolních atomech je 6 dalších volných elektronových párů, celkem tedy 9 volných elektronových párů.
Jaká je hybridizace atomu I v I₃⁻?
sp³d, protože atom I má 5 elektronových domén.